„Když jsem ho zachránil, nevěděl jsem, že nejsem pes“ – vysvětluje veterinární lékař vážně zraněného atypického psa

Vyhladovělé zvíře upoutalo pozornost jedné z obyvatelek Los Angeles, žena se ale bála k němu přistoupit. Místo toho mu udělala fotku a poslala jí do jedné z organizací pomáhajících pouličním zvířatům.

Bylo patrné, že pes je nemocný, a proto pro něj ochotníci přijeli ihned, jakmile se k nim dostala jeho fotka. Byli zajímaví, jaká je to rasa.

Hope for Paws to ale jako vždy zvládlo na jedničku, i když to byl tentokrát těžký úkol. Tento netypický pes jest ve skutečnosti v polovině vlkem!

.

A vlastně ne pes, a fenka Julie, která se velmi bála lidí a byla k nim agresivní. Když se k ní jenom pokoušeli přiblížit, začala utíkat, i když byla vážně raněná.

Silně krvácela, a k tomu byla výrazně vyhladovělá.

.

Když jsem jim jí povedlo konečně chytit, ukázalo se, že od shromážděného hnisu v jejím těle dostala zánět tlapek!

Znepokojující byl nejenom její tělesný, ale i psychický stav.

.

Julie byla velmi plachá a nedůvěřivá vůči jiným lidem. Její v polovině divoký původ a špatné zacházení bývalých majitelů (měla šňůru na krku) způsobily, že nebylo jednoduché se s ní skamarádit.

.

Kontakt s vodou byl pro fenku velmi bolestivý s ohledem na nezahojené rány…

Naštěstí se chovala velmi klidně a malé odměny v podobě dobrůtek přišly vhod!

.

Julie se zatím musí dát do pořádku. Pomalu si zvyká na lidi. Už je jisté, že půjde do speciálního střediska, ve kterém bydlí už dva jiné psy-vlky.

.

Zdá se, že ten, kdo se dříve staral o fenku, neměl ponětí o tom, že kříženec psa s vlkem vyžaduje speciální péči.

Jsou to náročná zvířata, které potřebují správné vedení. Tentokrát se bohužel někdo neosvědčil a způsobil Julii křivdu.

.

Naštěstí se s každým novým dnem Julie cítí lépe a začíná pomalu důvěřovat lidem 🙂

Její příběh je dobrou příležitostí k tomu si připomenout, že majitel psa musí být zodpovědný!

Jestli máme pochybnosti o tom, zda se o psa zvládneme postarat, je lepší mu nezpůsobit křivdu náhlým odhozením.

V tom případě si nemůžeme být jistí – adopce je na celý život! Nebo by alespoň měla být…

.