Proč mladého veterána zastavila policie? On nemohl zadržet slzy

Každý, kdo měl v rodině vojáka, dobře ví, jak těžké je nechat ho odejít na zahraniční misi. Neustálý strach o to, že nevíme, kde je a jestli se vrátí domů. Už jsme psali o rodinách, ve kterých voják překvapil své blízké, když se vrátil dřív.

Bohužel, ne každá rodina má takové štěstí.

Smutná realita… někteří vojáci se domů nikdy nevrátí. Občas se rodiny těší i ve zcela nečekaných situacích a přesně o tom je tento příběh…

William Jazwinski z New Yorku je veteránem a byl ve službě v Iráku. Náhle ho zastavili policisté.

.

William sdílel rozhovor s policistou na Facebooku. V průběhu několika dní ho sdílelo více než 10 000 lidí!

WJ: Dobrý den, jel jsem rychle?

P: Dobrý den, ne. Rychlost jste nepřekročil. Chtěl jsem Vám jen poděkovat za službu.

WJ: Aaaa… jistě jste si všimnuli nálepky na autě. Nemáte zač.

P: Kde jste sloužil?

WJ: V Iráku. 15 měsíců ve Fort Benning.

P: Aha. Můj syn také sloužil v Iráku. Nevrátil se.

WJ: To mi je líto. Nedávno jsem byl účastníkem semináře o post-traumatických poruchách.

P: Vidím, že v autě máte vlajku. Stejnou jsme dostali za syna. Máme ji doma. Můžu vás o něco požádat?

WJ: Jasně.

P: Mohl bych Vás obejmout? Připomínáte mi totiž mého syna. Proto jsem Vás zastavil. V jednom okamžiku jsem si dokonce byl jistý, že ho vidím. Ještě stále nemůžu uvěřit tomu, že tady s námi už není.

.

Se slzami v očích jsem obejmul policistu. Zdá se mi, že jsem to potřeboval stejně tak, jako on.
Pro všechny rodiny, které někoho ztratily – Bůh Vám žehnej. Musí to být bez nich těžké.

Děkuji i za ně. Za Vaši podporu a lásku.

.

Pokud vás tento příběh dojal, nezapomeňte se podělit na Facebooku. Všichni, kteří obětují svůj život za vlast, si zaslouží naši úctu.